Havel napsal Moc bezmocných v roce 1978 jako součást polsko-československého projektu na téma svobody a moci. Nakonec však byly vydány pouze československé příspěvky.

Havlova esej hluboce ovlivnila disidenty ve střední a východní Evropě. Odhaluje skutečnost, že „post-totalitní systém“ sovětského bloku byl postaven na lžích, ze kterých žil a v nichž byli všichni nuceni setrvávat. Autor je toho názoru, že disidentem je každý občan, který zkouší žít „v pravdě“. Sebemenší čin zakládající se na pravdě napomáhá zvětšovat trhlinu v systému a představuje nejsilnější zbraň proti němu.

Myšlenky Václava Havla mají stále svou platnost. Západní demokracie rovněž procházejí krizí, se kterou se potýkají jednotlivci v zautomatizované technické a konzumní společnosti. Podle Havla by reakce měla spočívat v „mravní rekonstituci společnosti“, v níž by mravní integrita a osobní zodpovědnost za sebe a za jiné byly výchozím bodem každé významné změny.